Jamajku objevil roku 1494 Kryštof Kolumbus, od roku 1509 byla kolonizována Španělskem, ale v letech 1655 až 1962 byla korunní kolonií Velké Británie 1674 až 1688 byl guvernérem proslulý korzár Henry Morgan, tehdy již povýšený do šlechtického stavu. Od roku 1958 tvořil ostrov součást Západoindické federace. Z ní Jamajka v roce 1961 vystoupila čímž federace fakticky zanikla a roku 1962 vyhlásila svou nezávislost v rámci Commonwealthu. V čele státu stojí generální guvernér zastupující britskou královnu.

Jamajská historie začíná s migrací indiánů z Jižní Ameriky okolo roku 650. Ti pojmenovali zemi „Xaymaca“, což znamená země dřeva a vody. O pár století později se tento ostrovní ráj stal známým jako Jamajka, klenot Karibiku. Arawakové, jak se indiáni jmenovali, byli mírumilovní lidé, a na Jamajce žili v harmonii až do příchodu Španělů v roce 1494, který se jim stal osudným. V muzeích po nich zbylo jen nepatrné množství artefaktů. Jamajka byla pod španělskou nadvládou až do roku 1655, kdy se stala anglickou kolonií. Následně se výrazně podílela na importu otroků a produkci třtinového cukru a výrobě rumu.Když byl slavný anglický pirát Henry Morgan za plenění španělských kolonií povýšen do šlechtického stavu a jmenován guvernérem Jamajky, bylo jeho jméno zvěčněno v názvu rumu Captain Morgan, který se začal vyrábět na Jamajce v r. 1944, v současnosti však byla výroba výsledného produktu přestěhována na Puerto Rico.

6. srpna 1962 se Jamajka stala nezávislým státem. Úderem dvanácté hodiny toho horkého letního večera byla britská státní vlajka spuštěna dolů a s velikým očekáváním a úlevou vytáhlo konečně jamajské obyvatelstvo na stožár své vlastní barvy – černou, zelenou a zlatou. Cesta k nezávislosti pro ně byla dlouhá a trnitá. Od roku 1492, kdy připlul Kryštof Kolumbus do Nového Světa, byla Jamajka vedena jako kolonie, nejdříve španělská, potom britská. Tři století mezi vyloděním Evropanů a nynějším dnem nezávislosti byl ostrov neovládnutelný, koloniální vlády byly neustále napadány. Nejdříve piráty lačnícími po zlatě, poté skupinkami osvobozujícími africké válečníky, ale také zbídačenými lidmi, kteří hlasitě někdy i násilně demonstrovali svou nespokojenost